7 ZBYTEČNÝCH BRZD BAKALÁŘSKÉ NEBO DIPLOMOVÉ PRÁCE – JAK NA NĚ?

Za Monikou se zavřely dveře a já zůstala sama ve své kanceláři. Je to vůbec možné? Tolik problémů má chuděra děvče, že je mi jí až líto. Je v tom až po uši, zahlcená svými myšlenkami, že všechno je špatně. Ani jsme pořádně nestihly probrat její návrhy, týkající se bakalářské práce. 

Stává se vám to taky, že vás občas zahltí různé problémy, které vám znemožní věnovat se tomu, čemu byste chtěli a jen sedíte a nevíte kudy kam? 

Mám pro vás stručné tipy, jak zvládnout 7 nejpalčivějších problémů, které studenty pálí při psaní závěrečné práce.

Má studentka Monika se mi svěřila, že je jí mizerně. Neví, jak přesně uchopit téma bakalářské práce. Řekla mi, že má strach, aby napsání práce vůbec stihla, protože ji přestal fungovat počítač a ještě ke všemu se s ní rozchází přítel. Opravdu silná kombinace negativních událostí.

Možná řešíte něco podobného jako Monika, nebo možná zápolíte s jinými problémy. Tak, jak jsem se tenkrát snažila povzbudit Moniku, pokusím se povzbudit dneska vás.

Dobrá zpráva hned na úvod je, že vše lze vyřešit. Něco rychleji, něco chce čas, ale opravdu není důvod k depresi.

Od první chvíle, kdy se začínáte věnovat myšlenkám, jak psát bakalářskou nebo diplomovou práci, se mohou objevit různé problémy, které vám mohou velice znepříjemnit začátek psaní.

Další problémy pak přicházejí postupně a narušují rozběhlou tvorbu. Které to jsou?

  1. Vedoucí – pořád mě jen kritizuje a nedá se s ním domluvit
  2. Komunikace – bojím se zeptat zkušenějších
  3. Rodina a přátelé – všichni po mě něco chtějí a já nemám čas
  4. Láska – asi už mě nemiluje
  5. Osobní nastavení – je mi mizerně
  6. Technika – smazala se mi půlka práce
  7. Finance – potřebuji práci. Ta mi ale bere čas na studium

1) Vedoucí – pořád mě jen kritizuje a nedá se s ním domluvit?

VEDOUCÍ závěrečné práce je pro vás člověk, který vede vás a vaši práci po odborné stránce. Někdy se mu také říká školitel. Oponent je kritik a recenzent vaší práce. Je to čtenář, který píše posudek s hodnocením.

Není až tak neobvyklé, že svého vedoucího vidíte poprvé při konzultaci tématu a podruhé při odevzdání práce. Toto je naprostý extrém, ke kterému by nemělo v žádném případě dojít. Osobní konzultace sice není podmínkou, ale měla by probíhat alespoň e-mailová komunikace nebo konzultace přes Skype.

DOPORUČENÍ Z PRAXE I. :

Většina studentů, zejména ti v bakalářském stupni studia, se mylně domnívá, že je to právě vedoucí, který navrhuje schůzky a chce řešit jejich práci.

Ale opak je pravdou.

Pokud se student neozývá, vedoucí nabývá dojmu, že mu je vše jasné.

jakmile si s vedoucím dohodnete schůzku, může nastat několik komunikačních problémů, které mohou ovlivnit váš vzájemný vztah.

Jaké problémy to jsou?

  • Nemá na vás čas! Neváhejte oslovit svého vedoucího i několikrát po sobě dokud vám neodpoví. Z vlastní zkušenosti vím, jak časově náročné to někdy může být, udělat si čas na konzultaci. Zkoušejte to a zkoušejte. (Pokud to čte nějaký vedoucí, asi mne za to ukamenuje).
 
  • Jednou radí to, podruhé něco jiného! Téměř žádný vedoucí si přesně nepamatuje, co v práci píšete a s jakým záměrem. Dost možná vede, kromě vás, i jiné studenty. Čím méně konzultací máte a čím méně mu předkládáte práci ke kontrole, tím větší vzniká riziko, že bude pokaždé muset zavzpomínat, jak jste práci měli řešit nebo na čem jste se minule domluvili. Může se tak snadno stát, že na tu samou věc bude mít, s odstupem času, odlišný názor. Doporučuji jej na to upozornit a projednat vaše návrhy.
 
  • Příliš vám do práce zasahuje! Máte pocit, že je váš vedoucí až příliš aktivní? Zasahuje vám do textů bez předchozí domluvy? Přebírá kontrolu nad vaší experimentální částí? Bylo by vhodné mu o tom taktně říct. Z přílišné aktivity vedoucího by mohla vzniknout nepříjemná situace u obhajoby, kdy byste vlastně nevěděli, proč a jak jste experimenty prováděli, proč jste napsali, co předkládáte a mohlo by dokonce dojít i k neobhájení vaší práce.  
 
  • Napsal negativní posudek! Zdá se vám, že vám vedoucí ukřivdil? Celou dobu se tvářil, že je práce OK, ale v posudku vás nepochválil, ne-li hůř, dal vám špatné hodnocení? Zde je dobré si uvědomit, že práci píšete vy, jen vy. Není to práce nikoho jiného, ani vašeho vedoucího. To, jak se vedoucí tváří v průběhu psaní, může být zavádějící. Možná, že jeho OK pohled znamená, že práce je OK akorát tak na obhájení, ale na výbornou rozhodně ne a vy si myslíte, že ano a pak jste zklamaní. Doporučuji vám, nic nepředpokládejte. Mluvte se svým vedoucím narovinu. Buďte s ním v častém kontaktu a ujišťujte se, na čem doopravdy jste.
 

Do kontaktu S OPONENTEM, během psaní práce, většinou nepřijdete. U něj vás může rozladit maximálně negativní kritika v posudku.

Jak se s kritikou vyrovnat?

 

Co člověk, to názor a nejinak tomu je i u hodnocení vaší práce.

Někteří oponenti jsou velice pečliví. Můžete se v posudku setkat s velmi podrobným výčtem chyb, které jste v práci udělali.

Rukama mi prošlo již mnoho oponentských posudků a v některých případech jsem se opravdu nestačila divit, kolik si dotyčný musel dát práce, aby zmínil každou gramatickou chybu, kterou našel. Jindy jsem z doručeného posudku měla pocit, že oponent snad práci řádně nečetl, jelikož studentovi, například, vytýkal použití velice starých literárních pramenů. Pro historické srovnání daného fenoménu však bylo citování starší monografie nezbytné.

Žel i to se může stát. Hodnotí se totiž vše, nejen obsahová a odborná část, ale také gramatické chyby, nesprávné citace, překlepy, chybné formátování apod.

Podrobně jsme se tomuto tématu věnovali v článku KDO A JAK MOU ZÁVĚREČNOU PRÁCI HODNOTÍ? JAK USTÁT KRITIKU?

Ať už budete mít hodnocení jakékoliv, dobrá zpráva je, že opravdu není potřeba se hroutit. Zkuste negativní hodnocení přijmout tak, jak je, a i když to pro vás může být velice těžké, neberte si ho osobně. Nehledejte v tom zákeřnost oponenta nebo snahu vás potopit. Posudek napsal pravděpodobně dle svého nejlepšího vědomí.

Doporučuji, abyste si prošli všechny body kritiky a následně se je zkusili obhájit. Napište si vše, co vás ke kritice vaší práce napadne a proberte to s vedoucím. U obhajoby pak nebudete nepříjemně zaskočeni.

2) Komunikace – bojím se zeptat zkušenějších

Komunikace je důležitým nástrojem pro získání informací, nejen pro psaní bakalářské nebo diplomové práce, ale všeobecně. 

Z mých osobních zkušeností ovšem vím, že pro někoho nemusí být snadné hovořit se staršími lidmi, s odborníky nebo lidmi z praxe. Stejně tak můžete mít obavy z telefonátu někomu, koho považujete za důležitého, takže mu ani raději nezavoláte.

Někdo zase může mít trauma z představy, že by měl jít někam, kde ještě nebyl a měl by se setkat s někým novým. Problém může být i komunikace s vedoucím práce.

Na tyto problémy neexistují jednoznačná řešení. Prozradím vám ale pár tipů, které vám komunikaci usnadní.

  • buďte připraveni – je dobré, připravit si pár bodů, které chcete probrat. Zdali chcete řešit informace k závěrečné práci, připravte si pár vět o vaší práci. Co je cílem, jak k němu máte v plánu dojít a k čemu potřebujete radu zrovna od člověka, kterého jste oslovili.
 
  • omezte nálepky – pokuste se člověka, se kterým se máte potkat, brát, jako sobě rovného. Vyzkoušejte se zbavit tzv. nálepkování (ten je nesympatický,podivínský nebo ta je protivná, arogantní apod.) Bez škatulek a nálepek to také jde.
 
  • bez domněnek – proč si v mysli dopředu vytvářet průběh vaší schůzky a situace, které BY MOHLY nastat, když vás to znervózňuje a brzdí?(„Bude si o mně myslet, že jsem pako, naivka nebo nevzdělanec. Budu před ním vypadat jako trouba. Nebude mi chtít poradit. Pošle mě do háje.” apod.). Je zcela zbytečné vytvářet předem nějaké scénáře, vždyť vůbec nemůžete vědět, co se stane.

 

Tady platí má oblíbená věta: Raději se hloupě zeptat a vědět, nežli se moudře tvářit a nic nevědět.

  • všimněte si svých emocí – býváte nervózní, stresujete se, třepe se vám, při telefonování, hlas? Nic se neděje. Je to v pořádku. Uvědomte si, jak se cítíte a myslete na to, že jsme všichni jen lidé. Uvědomte si, že vám přes telefon nikdo neublíží a máte tu výhodu, že si můžete předem promyslet, co volanému člověku chcete sdělit.
 
  • buďte sví – víte o spolužákovi, který nemá problém se na cokoli zeptat a je machr na komunikaci s profesory a vy ne? Chtěli byste být jako on? Není potřeba. Každý se dokáže vyjádřit a každý si umí poradit, když potřebuje. I vy to umíte. Pokud se s upřímností na někoho obrátíte a požádáte jej o pomoc, radu, o informaci, je velice nepravděpodobné, že s vámi vyrazí dveře.
 

S komunikací s vaším vedoucím to bude krapet složitější, protože s ním budete jednat pravidelně. V minulém článku jsem vám sepsala 5 kroků, díky kterým se vám s vedoucím bude jednat mnohem lépe. 

3) Rodina a přátelé – všichni po mě něco chtějí a já nemám čas

Snažíte se soustředit na psaní a stále vás někdo vyrušuje? Vyžaduje vaše rodina, abyste byli neustále k dispozici? Zvou vás vaši přátelé na pivo nebo na fotbal?

Je milión věcí, které vás rozptylují. A vy byste možná nejraději zalezli někam do nory a byli sami. Nebo byste rádi na to pivo šli, ale víte, že by vás trápilo svědomí.

Je téměř nemožné zachovat si po celou dobu psaní vaší práce stejnou motivaci a “disciplínu”. Ale je to vůbec potřeba?

 

Je pochopitelné, že vás od práce bude občas něco odvádět.

Bývají to reálné požadavky někoho z rodiny, například když je potřeba pomoci s úklidem domu (specialistky jsou na to naše maminky, které po nás neustále něco chtějí, i když to myslí dobře) – více v našem článku Dejte mi všichni svatý klid, prosím!!! Píšu!

Bývají to ale také pouhé myšlenky na kamarády, rodinu a další, které zaplavují naši hlavu.

A právě naše myšlenky mohou mít bilión podob a způsobovat mnoho různých, občas nevyžádaných, pocitů.

Byli byste, pravděpodobně, smutní, kdyby vám umřel křeček. Pokud by vaše babička vyhrála milióny korun a chtěla by vám jich pár darovat, to byste byli naopak asi hodně šťastní.

Jednou jste nahoře, pak zase dole.

Co z toho plyne? 

Jak se hodit do pohody a utéct rodině, kamarádům a myšlenkám na ně?

  • Domluvte si čas, kdy nechcete, aby vás někdo rušil.
 
  • Oznamte všem, že pokud si na ně neuděláte zrovna čas, anebo budete trošku podráždění, nemyslíte to nijak osobně. Máte je stále rádi, jednoduše jen potřebujete momentálně čas pro sebe.
 
  • V době, kdy si budete potřebovat udělat pauzu, pomozte s něčím v domácnosti a uspokojte tak požadavky své rodiny.
 

Co se týče myšlenek, zapomeňte na všechny metody, jak upravit vaše myšlení, jak myslet pozitivně, jak se stát lepším apod.

Nic z toho není potřeba a zbytečně vás bude stresovat, když to nezafunguje. Stačí si pouze všimnout, že na vás tyto myšlenky přišly. Nechat je tak a nezaobírat se jimi. Toť vše.

DOPORUČENÍ Z PRAXE II. :

Pokud se já osobně dostanu do kolotoče myšlenek, pomáhá mi, když si uvědomím, proč jsem se rozhodla psát. Uvědomím si, co chci čtenářům sdělit, a to, že je pro mě psaní teď důležitější, než myšlenky na to, co jsem třeba včera nestihla udělat. Myšlenky přijdou a odejdou. Není třeba se jimi ustavičně zaobírat.

Vzpomeňte si na to, kolikrát vám jen přemýšlení o něčem ukradlo více času, než, kdybyste nepřemýšleli, vstali a udělali to.

4) Láska – asi už mě nemiluje

Nevím, proč tomu tak je, ale téměř zákonitě se stává, že zrovna v období, kdy potřebuje vaše bakalářská nebo diplomová práce vaši největší soustředěnost, dochází k rozpadům vztahů.

Nemálo mých studentů má, právě díky krizi ve vztahu, na konzultaci nepřítomný a nešťastný výraz.

Potkalo vás něco podobného? Co s tím?

Asi to slyšíte z každé strany, chce to čas. O tom vám psát nebudu. Můžete, ale zkusit následující tipy:

  • Zkuste si, v takové chvíli, uvědomovat, že na rozpadající se vztah zase myslíte. Jen si to prostě uvědomte a ucítíte změnu.

 

  • Když se naleznete v opravdu mizerné náladě, zkuste si říct: „Co mohu udělat pro svou závěrečnou práci teď hned? Smutnit budu až pak.“

 

  • Potřebujete se rozhodnout, jestli ve vztahu zůstat nebo ne? Nerozhodujte to ve vypjaté situaci, dopřejte si čas.

 

  • Zkuste se nebrat tak vážně. Život je hra a někdy je to komedie, jindy zase tragédie. Svět se kvůli nám nezastaví a tráva taky růst nepřestane.

 

  • Dejte šanci vesmíru (chcete-li osudu). Možná ten, o koho přicházíte, je ten pravý/ta pravá, jen ne pro tuto chvíli. Kdo ví, možná se zase sejdete.

Pokud si sami se sebou nevíte rady a vaše trápení se výrazně projevuje na závěrečné práci, svěřte se se svou situací vedoucímu. Ten vám, pravděpodobně, nedá žádnou spásnou radu. Možná vás ale namotivuje nebo vám jinak pomůže.

A jestliže byste si pohovořili raději s někým víc anonymním, podívejte se na naši nabídku osobního mentoringu nebo koučinku. 

 

5) Osobní nastavení – je mi mizerně

Psaní bakalářské nebo diplomové práce je vysoce tvůrčí proces, který je abnormálně závislý na vás samotných. Konkrétně zda:

  • je vaše mysl v pohodě – nezaobíráte se stále myšlenkami na věci, které vás trápí, nebo si s nimi nevíte rady,
  • máte náladu a chuť tvořit,
  • máte na soustředění dostatek energie,
  • dáte vesmíru šanci vás vést – necháváte ve své mysli prostor pro nové nápady a myšlenky, které vám vesmír posílá.
 

A pokud u vás uvedené body nejsou v souladu, neznamená to, že je něco špatně. Prostě jen nemáte svůj den. Zítra bude třeba líp.

 

Není třeba se tím trápit.

Jen si uvědomte, jestli sami sebe zbytečně nepodceňujete a jestli myšlenky, které se vám honí hlavou, jsou nápomocné nebo naopak zbytečně destruktivní.

6) Technika – smazala se mi polovina práce

Dalšími problémy, se kterými se studenti, při psaní závěrečné práce, zákonitě setkávají, je nečekaný kolaps počítače, ztráta harddisku nebo například nechtěné smazání poloviny práce.

DOPORUČENÍ Z PRAXE III. :

Ano, často jsem se setkala se studenty, kteří to na mě, s podobnými příběhy, zkoušeli, protože, do daného termínu, nesplnili to, na čem jsme se domluvili. 

Stále je ale vysoké procento studentů, kterým technika skutečně, ve vypjatých situacích, podrazí nohy.

Myslete na ZÁLOHOVÁNÍ již při prvních řádcích vaší bakalářské nebo diplomové práce. Nezálohovaná data se dřív nebo později ztratí.

Určitě jste, z různých stran, slyšeli rady, že se bakalářská nebo diplomová práce musí zálohovat. Potvrzuji! Zálohování dat je skutečně neodmyslitelnou součástí vašeho psaní.

Doporučuji mít data umístěna na minimálně dvou odlišných místech. Nemyslím tím na ploše a na disku D vašeho PC. Mám pro vás pár tipů, které můžete, kromě záloh na vašem PC, vyzkoušet.

  • Google Disk – stáhnete, naistalujete a na vašem PC se tento externí disk tváří jako jeden z vašich interních disků. Vždy, když se připojíte na internet, dojde k synchronizaci a aktualizaci všech dat. Dokumenty můžete také jednoduše sdílet se svým vedoucím. Pokud zrovna nemáte po ruce svůj počítač, dostanete se k potřebným datům, po přihlášení do google disku, na kterémkoliv jiném zařízení. 
 
  • Google dokumenty – podobná báze jako Google Disk, vhodné pro rychlou práci online, ať jste kdekoli. Pracovat lze i na vašem chytrém telefonu. Nevýhoda je omezená možnost formátování.
 
  • E-mail – posílejte sobě nebo svému vedoucímu pravidelně aktuální verzi práce.
 
  • Ulozto.cz, Letecká pošta, Uschovna.cz, edisk, ownCloud  apod. – nahrajete soubory i o velkých rozměrech a na určitou dobu je zde můžete zálohovat a stahovat.
 
  • Záložní servery univerzit nebo kateder – přístup je většinou přes VPN, možné uložení dat na omezenou dobu, nutná domluva s vedoucím práce.
 
  • Externí harddisky – riziko ztráty, odcizení a poškození.
 
 

7) Finance – Potřebuji práci. Ta mi ale bere čas na studium

Málokdo z vás je v situaci, kdy nemusí svou finanční stránku vůbec řešit. Většina studentů se snaží skloubit své studium s prací nebo brigádou. I když je studium na vysoké škole časově náročné, většinou studenti dokáží najít potřebný čas, aby si mohli přivydělat.

Možná řešíte dilema, jaký typ přivýdělku zvolit.

Je dobré podívat se podrobněji, zdali hledáte kvantitu – tedy rychle vydělané peníze, nebo pozice, kde není potřeba příliš zkušeností, ale které vám prakticky nepřinesou žádnou přidanou hodnotu, nebo kvalitu.

Řekněme, že kvalita by, v tomto případě, mohla znamenat sice menší výdělek, ale práci, která je blízká oboru, jež studujete, nebo kde máte šanci prohloubit své znalosti, dovednosti a budovat svou kariérní podstatu.

 

Dobré je si odpovědět na otázku, jak s vydělanými penězi chcete naložit?

Chcete si vydělat na něco, po čem toužíte, nebo si jen chcete udržet určitý životní standart? Kolik peněz skutečně potřebujete?

Často se totiž studenti dostávají do smyčky, kdy z pocitu, že nemají dostatek peněz, tráví veškerý svůj volný čas v „kvantitativní“ práci a plýtvají svou energií a veškerým potenciálem ve prospěch zaměstnavatele, pro kterého, s největší pravděpodobností, nebudou v budoucnu pracovat.  

Zamyslete se tedy nad tím, proč chcete pracovat, kolik si potřebujete vydělat a zda práce, kterou si zvolíte vám, do budoucna, víc dá, než vezme.

Trápí vás jiné problémy než těchto 7 vyjmenovaných? Život nás někdy pořádně testuje, ale asi k tomu má nějaký svůj důvod.

Držím vám pěsti a přeji hodně štěstí. Ať se rychle dostanete zpátky do pohody.

S láskou Vaše Eva z GI.